Jan KRAUS:
Pavel Turnovský: Z Dovětku k rozhovoru s JK, 2011

Od jisté doby přestal jsem docházet na večery Analogonu do Divadla Komedie. Nepotřeboval jsem si připadat jako na středoškolské vánoční besídce s „povedenými taškařicemi“ študentské recese vrcholící větami: „Paní Hitlerová, může Áda ven?“, donekonečna opakovanou otázkou: „Přiznáváte se, že jste mrdal Vítězslava Nezvala do prdele?“ Omlouvám se, že nedokážu citovat tyto květy subverze doslova, ale jistě jsou někde vytesány jako vrcholy černého, dnes nejspíš už indigového humoru. Mohl bych pokračovat v této hitparádě trapnosti, „přehrabovat se v koši špinavého prádla jako strašidlo a nenalézat tam poklady.“ I tak lze podlehnout naučené estetice, která přece neexistuje, protože surrealismus není umění, přestože po něm zbyla jen umělecká
a  literární díla. Stav ducha, který vyprchal. Byly doby Bretona, Teigeho, Effenbergera. Byl to jiný svět.

Jiří ORNEST:
Martin Stejskal: Z Otevřeného dopisu Pavlu Turnovskému, 2011

Ještě něco o prdeli: Skutečně mi není známo, jak a do jaké hloubky a intimity jsi poznal dílo
a osobnost Vratislava Effenbergera, jehož velikostí mimo jiné poměřuješ současnou surrealistickou malost. Můžu Ti však svěřit, že text, v němž se furt dokola mluví o mrdání Vítězslava Nezvala do prdele a jenž Tě tak disgustoval, nenapsal nikdo menší než.... Vratislav Effenberger. Autoři Večerů Analogonu jej pouze inscenovali jako skeč
i s náležitým uvedením autorství –   Jistě nejde o „žádný květ subverze ani o vrchol černého humoru“, a už vůbec ne o nějaký vrchol Effenbergerova díla (tak jako Večery Analogonu nepředstavují vrchol současné surrealistické tvorby – jen jednu její výlučnou
a odlehčenou polohu, což Ti zjevně uniká); jde o onu hravou, ale výraznou fasetu jeho práce
a jeho agresivního humoru, o součást toho, čemu říkal cynismus fantasie. Text je to ineditní,
a nemusíš jej znát. Publikované Effenbergerovy texty bys však znát mohl,
od jeho pseudoscénářů, přes některé divadelní hry až k poesii. Nalistuj si třeba Effenbergerův článek  Magie slov (Analogon č. 6, str. 73): tam totiž zcela okatě a mimo jiné „Drzý Drda mrdá Dámu do prdele!“ (tentokrát tedy  jenom jednou, to je pravda).
Z textu a kontextu by ses možná něco  dověděl o  „stavu ducha, který vyprchal“.
Ale kdo ví, co Ty by ses vlastně dověděl. Nedělám si iluze.

Ukázka ze zkoušky skeče Je t‘aime z Večeru Analogonu XXV – Divadlo Komedie,
30. ledna 2011:
http://www.youtube.com/watch?v=kW0cvIs7_Y0&NR=1&feature=endscreen